MEGALITY NA ŠPIČÁKU



Nejzajímavější megalitická památka v Česku? Dříve by člověk volil mezi menhirem u Klobuk a Kounovskými řadami. Teď už je mým jasným favoritem seskupení megalitů v okolo kopce Špičák severně od Kounova na Rakovnicku.

Špičák je kopec nacházející se severně od Kounova, tvoří součást vrchoviny Džbán. Prozkoumal jsem jej při své páté návštěvě místa v srpnu 2011. Kopec to je opravdu špičatý až hrůza. Dostat se nahoru dá zabrat. Ideální je cesta od jihu nebo západu, kde narazíte na zvláštní kamenné terasy.

Ano, podezřele špičatý a pravidelný kopec působí dojmem, že je uměle dotvořený. Kdo ví, možná jde o takové neodhalené české Silbury Hill. I kdyby to byl přírodní útvar, naši předci si jej museli povšimnout. A rozmístit v jeho okolí nějaké ty megality. Jsou jich zde desítky.

Ještě před pár lety by bylo na místě poznamenat, že všechny kameny jsou povalené. Ale to už přestává platit. Kameny opět začínají stát. luhu na tom má skupina místních nadšenců, která své zážitky popisuje zde: http://www.obec-kounov.cz/kounovske-rady/spicak/denik-zapo/ , případně též v knize Lovci menhirů (autorka Hana Jakovcová, vyšlo v září 2014). Ke dni 15.4.2015 už proto můžeme v oblasti Špičáku nalézt 25 stojících menhirů různých velikostí. Orientaci usnadňuje naučná stezka, která zde vznikla na podzim roku 2013.

Okolí Špičáku je doslova megalitické muzeum v přírodě - je zde kamenný kruh, kamenné řady a sestavy (obsahující i větší, cca dvoumetrové menhiry) a - jak jsem zmínil - možná i umělý kopec. Tedy přiznávám - chybí zde dolmen. Byl jsem zde asi patnáctkrát, tedy mnohem častěji než u jiných českých megalitických památek.

 

Kde se slibované megality nacházejí?  Pouhý jeden kilometr od kounovských řad. Nejlépe se dají najít, pokud přijíždíte/přicházíte po silnici z Kounova do Pnětluk. Krátce poté, co cedule oznámí hranici Ústeckého kraje, vybíhá polní cesta na sever. První megality se nacházejí cca 200 metrů severně od silnice. Základní přehled zajímavostí v okolí Špičáku jsem zakreslil do mapy:

Kamenný kruh je pár metrů nalevo od první polní cesty ve vysokém smrkovém lese. No, dnes už z něj zbyl spíš jen půlkruh. Je zde vidět osm kamenů (v literatuře je zmíněno 17 kamenů) na obvodu kruhu o průměru cca 40 metrů. Při návštěvě v srpnu 2011 bylo místo dost poničené těžbou dřeva a některé menší kameny bylo těžké najít. Znovu jsem zde byl v září 2012 a situace byla ještě horší. Na místě vykáceného lesa se objevil mokřad, který téměř dokonale skryl menší kameny. Poslední známý stav (červenec 2014) je smutný: menší kameny už dnes nejsou k nalezení. Níže je popis z doby, kdy tomu bylo jinak:

 

 

Největší a nejzajímavější je takzvaný vizír (viz foto vlevo), který je vidět už z cesty. Má rozměry 226x124 cm. Na jedné straně má vyseknutý do tvaru písmene V - proto získal označení vizír. Zářez v kameni zřejmě sloužil k astronomickým pozorováním - například k určení dne slunovratu. Dalších šest kamenů má délku od 60 do 130 cm a výrazně se od sebe liší tvarem.

Když jdete po obvodu kruhu, nejprve leží malý menhirek (60x38 cm), pak vizír, pak větší menhirovitý kámen 128x90 cm (nyní okrytý, viz foto níže), pak deskovitý kámen 105x70 cm, poté malý menhirek 74x45 cm, pak skoro čtvercový plochý kámen 75x68 cm a nakonec štíhlý menhir dlouhý 113 cm a široký nejvýše 46 cm.  O něco dále na jih je ještě kulatý kámen 58x49 cm. Nikdy nejsou dva kameny stejného tvaru vedle sebe.

 

 

 

Zkoumal jsem i vzdálenosti mezi kameny. Čtyřikrát je odstup mezi nimi 9 metrů, jednou je poloviční. V jednom případě jsou kameny (dlouhý a deskovitý) jen metr od sebe. Při čtvrté návštěvě tohoto unikátního místa (srpen 2009) jsem vzal s sebou i kompas. Tak například od kamene, který je trochu bokem, se vizír nachází přesně na sever.

Zajímavá je také vzájemná poloha kamenů v kruhu. Pokud stojíte u jednotlivých menších kamenů, vizír postupně vidíte pod úhlem 315, 75, 60, 45 a 30 stupňů. Kdejaký šťoural by mohl říci - ale jak mohli v pozdní době kamenné znát naše stupně? Pokud kruh rozdělíte na 24 stejných dílků, vznikne vám úhel 15 stupňů (jeho násobky pak jsou 30, 45, 60,...). Zrovna 24 je zajímavé číslo (mj. násobek 1x2x3x4). Naši předkové z doby (asi) eneolitu nebyli žádní hlupáci, v oboru matematiky a geometrie museli mít jisté znalosti.  

Překvapení se nachází i v lese na druhé cestě modré turistické stezky (hned naproti vizíru, nějakých 25 metrů od něj). Leží zde poodkrytý zlomený menhir. Zaujme už svým hranatým tvarem a zvláštním rýhováním (viz fotka vpravo). Má na délku 3,2 metru, na šířku max. 1,1 metru. Od vizíru je směrem na východ, mohl tak sloužit třeba k rozeznání dnů jarní a podzimní rovnodennosti. 

Pokud půjdete dál po modré turistické stezce, nelze přehlédnout kamennou sestavu před zatáčkou vpravo. Nachází se pár metrů od cesty v lese. Pracovně jsem je nazval "Kamenná sestava v zatáčce." Pozornost jistě upoutá dvojice mohutných kamenů - deskovitý obr o délce až 265 centimetrů a menší válcovitý (155 cm). Ten je od konce června 2013 obnovený - nad zemí má výšku 142 cm (foto vlevo). Na jihovýchod od nich lze nalézt menší kámen tvaru menhiru (142x76 cm), ale to nejzajímavější hledejte dál v lese. Pod úhlem cca 60 stupňů zde totiž leží nejméně šest kamenů v řadě (na délku mají od 100 do 180 cm). Jak už to v těchto končinách bývá, kameny mají různé tvary, velikosti i rozestupy.

Při poslední návštěvě (červenec 2014) už opět bylo vše jinak. Tři kameny na konci řady opět stojí. Zaujme hlavně mohutný "rohatý" kámen o výšce 135 cm. Z jedné strany je téměř hladký. Hned u něj je špičatý a plochý kámen (93 cm), o něco dále v řadě 89cm menhirek připomínají tvarem smírčí kříž. Mezi oběma menšími kameny je ještě lichoběžníkový šutr, který dál zůstává naležato.

 

 

  

 

 

Asi 100 až 150 metrů na sever od (půl)kruhu se nachází několik kamenů, které klidně mohly být menhiry. Při návštěvě na počátku září 2012 byla řada z nich zčásti okrytá. Za povšimnutí stojí ležící kámen tvaru menhiru (délka 160 cm, šířka až 92 cm), dále na sever pak kamenná řada (?) z nejméně čtyř ležících kamenů o délce od 60 do 107 cm a také nápadný křemencový balvan o rozměrech cca dva krát dva metry. V jeho okolí jsou další křemencové kameny. Půjdete-li dále nenápadnou lesní cestou na sever směrem ke kopci Špičáku, narazíte na dva kameny tvaru menhiru. Ten dnes leží z obou stran cesty na zemi. První na délku má 120 centimetrů a na šířku 60. Druhý 90 a 70 cenťáků. V jejich okolí jsou další "podezřelé" kameny.

Ještě zajímavější jsou obnovené menhiry u lesní cesty, jež vede od kamenného kruhu severozápadním směrem (nyní je značena jako součást naučné stezky). Nejvíc zaujme mohutný menhir na hranici lesa a vymýcené plochy. Na výšku má 184 cm, na šířku až 130 cm. Pískovcový kámen je fotogenický hlavně při pohledu od jihu. Přes jeho střed vede svislý tmavý pruh, nalevo je světlý, napravo tmavší (viz fotka vlevo).

Hned u lesní cesty se nachází další obnovený menhir - neforemný "bradavičnatý" kámen o výšce 123 cm a šířce až 114 cm.  U něj leží balvan 2,5 krát 2,5 metru a další, menší kámen. Téměř na cestě pak leží kámen tvaru menhiru (157 cm délky). Dál, cestou k pruhovanému menhiru, narazíte v lese ještě na další neforemné kameny. 

 

 

 

 

 

 

 

Nějakých 100 metrů jižně od pruhovaného menhiru se nachází další kamenná řada. Najít se dá poměrně snadno. Zaprvé, je hned u zpevněné lesní cesty (na horní mapě jsem označil jako "menhiry na jihozápadě"). Zadruhé, jeden z největších kamenů stojí (donedávna povalený kámen je od roku 2010 opět "na nohou"). Kámen má výšku 182 cm nad zemí a tvar desky (šířka max. 124 cm, tloušťka do 60 cm). 

Za prozkoumání stojí nejen tento kámen. Okolo je hned několik dalších - některé tvoří řadu a tvarem odpovídají menhirům.

 A co je také zajímavé - opakuje se mezi nimi podobná vzdálenost. S trochou spekulace lze vzdálenosti mezi kameny v řadě vyjádřit jako 5 megalitických yardů (cca 4,15 metru), případně dvojnásobných 10 yardů. Právě tato vzdálenost dělí stojící menhir od menšího, ležícího (120x95 cm). O dalších 5 yardů dále je monumentální válcovitý menhir připomínající sochu moai z Velikonočního ostrova (viz foto vpravo). Tento kámen má na délku 240 cm, na šířku max. 85 cm.

I když u tohoto kamene není jisté, na které straně stál. Pokud na jedné, byl by součástí zmíněné řady. Pokud na druhé, byl by součástí kamenného kruhu (?) o průměru cca tři metry. Jeho existenci naznačují menší kameny, které stále po obvodu kruhu leží. A také jeden větší, ležící. Jeho rozměry jsou 120x82 cm.  

O dalších 10 dlouhých kroků (chcete-li 10 megalitických yardů) ve zmíněné řadě najdete zvláštní kámen. Ten díky nedávno (?) odlomené přední straně doslova svítí do okolí. Uvnitř je totiž skoro bílý, zatímco zvětralé okraje jsou výrazně tmavší. Rozměry kamene jsou 100x67 cm. Mimo řady leží několik dalších kamenů.Ještě je třeba zmínit vzdálenější kámen hned u lesní cesty. Deskovitý možná-menhir má rozměry 134x107 cm, vzdálen je 15 kroků (yardů?), ale z řady se trochu odchyluje.

Ani to není vše. Pár metrů na sever od stojícího kamene je trojice ležících kamenů, které mohly být součástí delší řady. Ne nijak výjimečná je kombinace různých tvarů. Nejblíž k cestě je typický menhir (105x70 cm), dále pak asi metrový kulatý balvan (zčásti pod zemí) a nakonec trojúhelníkový kámen 70x75 cm.

 

 

Dalším místo, které se vyplatí navštívit, jsem na horní mapě označil jako "menhiry u lesní křižovatky". Hledá se to poměrně snadno. Stačí jít po modré a na nápadném místě, kde do lesů okolo vybíhá pět lesních cest. Zde se vydejte cestou vpravo (nyní označeno v rámci naučné stezky - odbočka ke Slůněti).

Po nějakých 50 metrech od křižovatky se nalevo začnou objevovat menší, jedno- i dvoumetrové ležící kameny (často tvaru menhiru). Ještě donedávna byly skryté z velké části pod zemí, ale dnes už jsou dobře viditelné. Dva z nich opět stojí (obnoveny v roce 2013).

Pozornost jistě zaujme hrbatý kámen nazvaný svými obnoviteli Slůně (foto vpravo). Na výšku má 197 cm (včetně podzemní části o půl metru více), široký je až 135 cm. Pár kroků od něj je druhý obnovený menhir (foto vlevo). Má na výšku 160 cm, s podzemní částí asi dva metry. Co se zajímavé, tvoří rovnoramenný trojúhelník se Slůnětem a skupinou tří menších asi metrových menhirků v lese. Nějakých 20 kroků na jihovýchod od menšího stojícího menhiru je ještě podivný trojúhelníkový kámen o délce 195 centimetrů.  

Další "podezřelé" kameny se nachází dál v lese, napravo od lesní cesty. Prozkoumal jsem je prvně v září 2012 na základě informací z webu eldar.cz. Nejprve deskovitý asi-menhir 155x145 cm, pak štíhlejší 145x75 cm a několik menších. Ve svahu je pak podivné "kamenné křeslo" široké asi 1,8 metru. Zřejmě nejzajímavější je "vodní menhir" v korytě potoka. Nachází se hned dole pod křesílkem. Má na délku 180 a na šířku jen maximálně 55 cm.

Když se vrátíte ke kamennému křeslu a půjdete mírně vpravo, narazíte na další "podezřelé" kameny. Jeden je prapodivně hrbatý (připomíná useknutou ruku obra), má rozměry 160x105 cm. 

Na druhé straně lesní cesty za mokřadem je na kraji lesa řada pěti kamenů, které tvarem naznačují megalitickou minulost. Jeden z nich je podivně zvrásnělý, místy má zvláštní kresby či "oka" přírodního původu. Nahoře je špičatý, dole placatý (šířka 92 cm). Na délku má 148 cm. Deset kroků od něj je další menhirovitý kámen, který je naopak velmi hladký a v domnělé horní části zakulacený. Rozměry jsou 134 cm a 70 cm. Poblíž je ještě menší kulatý kámen. Naopak 18 kroků opačným směrem je třetí kámen, větší než ostatní (délka 170 cm, šířka až 100 cm). Dále je menší kámen schovaný pod kořenem a až u cesty je menší 114centimetrový megalit. Všechny kameny leží na přímce pod úhlem cca 80 stupňů.

 

Jedním z velkých menhirů, které jsou díky místním nadšencům opět "na nohou", je mohutný kámen nacházející se v lese nějakých 250 metrů severovýchodně od lesní křižovatky. Hledá se nejlépe z modré turistické cesty, od níž je vzdálen jen několik desítek metrů jižním směrem. Téměř dvoumetrový kámen nelze tak snadno přehlédnout...

Fotka pochází z června 2013, kdy už tento menhir byl díky práci skupiny, která obnovuje padlé kameny, opět stojící. Unikátní je tím, že žádné další kameny ve své blízkosti nemá. I když záleží na tom, jak definujete pojem blízkost...

Téměř na dohled od něj východním směrem se nachází největší z menhirů na Špičáku. Po odkrytí měl 4,3 metru a velikostí tam může konkurovat i nejznámějšímu českému menhiru u Klobuk. Skupina obnovitelů menhirů mu dala trefné jméno "Král." Nachází se u lesní cesty vedoucí ve směru sever-jih a spojující modrou stezku s cestou, u níž se nachází "Slůně" a další výše popsané menhiry.

Od září 2014 "Král" znovu stojí. Na výšku má přesně tři metry, na šířku až 170 cm. Zbytek kamene do uvedených 4,3 metru se dnes nachází pod zemí. Z jižní strany (viz foto vpravo) lze vytušit, že původně byl kámen větší, ale někdo část odlomil. Stopy po vrtání a dlouhé praskliny dokládají řádění zájemců o stavební materiál, kteří naštěstí své likvidační úsilí nedotáhli do konce. Stopy po vrtání a rozbíjení lze najít i na dalších menhirech v okolí Špičáku - viz třeba obnovený menhir na jihozápadě.

Pod úhlem 330 stupňů od Krále vybírá k severozápadu řada dalších tří kamenů, vzdálených od sebe vždy 13-14 kroků. První z nich je stojící široký placák (vysoký 103 cm, široký dole 101 cm). Dále je na zemi odkrytý 190cm štíhlý kámen s ulomenou špičkou a na konci trojboký kámen, taktéž 190 cm dlouhý a opět s polámanou horní částí.

Nějaké ty kameny se nacházejí i severně od modře značené turistické značky. Jejich rozměry jsou spíš skromné. Výjimku tvoří třímetrový plochý kámen, nacházející se asi jen 300 metrů severozápadně od dvoumetrového menhiru. Stačí odbočit k severu k modré stezky a jít lesní cestou stále rovně. Tam, kde cesta jakoby končí, leží na zemi kámen o rozměrech 316 x 184 cm. Již pár desítek metrů před ním narazíte po levé straně na trojici asi metrových kamenů menhirovitého tvaru. Mnohem zajímavější místo začíná o nějakých sto metrů dál k západu.

 

 

Největší počet obnovených menhirů se nachází severně od složité lesní křižovatky. Pokud se vydáte směrem na západ do kopce (směr vrchol Špičáku), naleznete malé obnovené menhiry. Ty lze vynechat, základem úspěchu je držet se obnovené cesty doporučené šipkou na rozcestí. Po nějakých sto metrech naleznete další výsledky práce místních nadšenců.

Centrem pozornosti je víc než dvoumetrový menhir, který jeho obnovitelé nazývají Princezna (fotka vlevo). Povedlo se v srpnu 2012 (více na stránce  http://www.obec-kounov.cz/kounovske-rady/spicak/denik-zapo/). Jenže Princezna (poměrně štíhlý menhir o výšce 210 cm) není v této části lesa sama. Nachází se zde celý kamenný komplex, v němž není těžké rozeznat starověkou svatyni. Obětiny u Princezny dokládají, že někteří lidé chtějí na starodávné tradice navazovat i dnes.

Nějakých 18 kroků dál na sever se nachází menší menhir (120 cm) u podivného "kamenného jezírka." Pokud půjdete od Princezny na severozápad (úhel 330 stupňů), narazíte po 16 krocích na stojící hrbatý kámen (110 x 78 cm), po šesti krocích na placatý balvan (205 x 125 cm) .

Dál v řadě naleznete malé jezírko, ve kterém se válí dva kameny (možná padlé menhiry, těžko říci). Ten větší má délku 307 cm, menší 160 cm. Další obnovený menhir (162cm, hrbatý až neforemný) stojí o dalších devět kroků dál na sever.

To není vše. Pár desítek metrů na jih od Princezny se nachází čtveřice menších obnovených menhirů v řadě (všechny mají podivný trojúhelníkový tvar, vysoké jsou od 65 do 85 cm). Směrem na východ na druhé straně mokřadu, jež obsadil prostor po vykácených stromech, je na kraji lesíka dvojice kamenů, které též mohly hrát svou roli v celé megalitické struktuře. Jeden z nich opět stojí, tvarem připomene gorilu, mrože či menhir u Drahomyšle (to závisí na fantazii pozorovatele). Na výšku má 143 cm, na šířku až 135 cm. Vedle něj leží jakási obdélníková deska o rozměrech 145 x 75 cm. 

Na jihovýchod od Princezny (úhel 130 stupňů) se v lese nachází různorodá skupina obnovených menhirů. Tvarem možná zaujme trojúhelníkový kámen o výšce 85 cm (přitahuje děti, které na něj rády lezou). Dál stejným směrem pak je v lese dvojice obnovených menhirů (o výšce 146 a 105 cm).

A teď jedno varování: při poslední návštěvě místa (duben 2015) zde přibyla nevítaná novinka - informační tabule Lesů ČR. Snad to raději ani nečtěte. Koho neurazí množství gramatických chyb, toho doklepne obsah. Jsou to úplné bláboly. Někdo si tu chtěl zanadávat na "pomýlence", kteří odhrabávají a staví v "jejich" lese kameny. Prý to jsou úplně obyčejné přírodní balvany. Hmmm... Už to vidím, jak přírodní procesy otesaly kameny do špičky a seřadily je do řad a kruhů.

 
Zapomenout nelze ani na kamennou řadu, která se nachází asi 400 metrů východně od kruhu, případně 150 metrů severovýchodně od lesního "parkoviště" u silnice Kounov-Pnětluky. Uprostřed řady je čtvercový plochý balvan o rozměrech 180x140 cm. Kolem něj se válí další, menší kameny, mimo jiné kámen tvaru menhiru o délce 1,4 metru. Na sever od balvanu je řada dost křivá, stáčí se k východu a protíná tak polní cestu (díky tomu jsem ji našel; dvojice kamenů doslova překáží na cestě).

Zajímavější je situace na jih od balvanu. Kameny zde leží v přímce. Napočítal jsem jich 8, z toho dva ve dvojicích, trojici kamenů a nakonec jeden osamělý. Všechny už leží povalené na zemi. Některé z kamenů mají tvar menhiru, jiné spíš připomínají neforemné balvany. Délka kamenů se pohybuje od 75 do 110 cm. Řada směřuje z jihu k severu pod úhlem 10 stupňů. 

Řada je na poměry Špičáku trochu nudná, ale neplatí to o dvou kamenech na jižním konci. Pozoruhodný je barevný kámen (foto vlevo), jehož různé části mají červenou, žlutou, modrošedou, světle šedou a díky mechu i zelenou barvu. Tvarem připomíná cibuli, rozměry jsou 175 cm na délku a 112 cm na šířku. Deset kroků od něj je ještě odkrytý 190cm nažloutlý kámen s ulomenou špičkou.

 

Na závěr mohu říci, že se na místo ještě párkrát vrátím. Les mezi Kounovem a Nečemicemi skrývá tolik tajemství, že ani patnáct návštěv mi na prozkoumání místa nestačilo. Vždy se mi zde vybaví jedna z mých oblíbených knih - Solaris od Stanislawa Lema. Také zde se náhodný pozorovatel setkává s něčím nepochopitelným, kde tu a tam lze něco málo odhalit a rozluštit.

 

 

 


>> Kamenné řady I - Kounov a Kluček >>
>>
Zpět na úvodní stránku >>
>>
Menhiry na území ČR >>
>> přehled menhirů v Čechách >>

texty a fotografie na této stránce © David Tramba