MEGALITY NA SEVERU NĚMECKA

Severní Německu (Meklenbursko) nabízí trochu jinou podobu megalitů, než na jakou jsme z Čech zvyklí. Místo menhirů a kamenných řad zde najdeme hlavně komorové hroby (v němčině označované Hünengrab nebo Hünenbett) a dolmeny. Za návštěvu stojí hlavně dvě místa - les Everstorfer Forst, nacházející se západně od Wismaru, a skupinu megalitů u města Ostseebad Rerik (u břehu Baltského moře, západně od Rostocku). Vydali jsme se tam v rámci naší dovolené u Baltu (červen 2009).

 

EVERSTORFER FORST

Megality jsou zde seskupeny do dvou skupin - severní a jižní. Zvlášť jižní skupina se hledá velmi dobře - nachází se u hlavní silnice číslo 105, vedoucí z Wismaru do Grevesmühlenu. Zde stačí najít odbočku na Barendorf, hned za ní je parkoviště. Pár menších megalitických chrámů lze najít v lese severozápadně od parkoviště, ale je to celkem nuda proti tomu, co se nachází jižně od silnice 105.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hned pár metrů od silnice je nejmohutnější ze všech místních megalitických staveb. Jedná se o obdélníkovou mohylu, která je na kratších stranách ohraničena pěti stojícími menhiry a na delších stranách 20 menhiry. Menhiry to nejsou nijak malé, jejich výška dosahuje až ke dvěma metrům. Rozměry mohyly bych odhadl na 32 metrů (delší strana) a 7 metrů (kratší strana). Zhruba uprostřed je komora, nahoře zakrytá čtyřmi velkými balvany. Do komory vede z jedné strany úzká cesta.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

O něco dál od zmíněné silnice 105 se nacházejí další megality. Hned vedle sebe je dolmen obklopený kruhem z malých kamenů (maximálně půl metru nad zemí) o obvodu asi 22 metrů. V dolmenu je komora s půdorysem 2 x 1,6 metru a o výšce asi 1 metr.

Dále je zde dlouhý hrob, obklopený nalevo 9 kameny a napravo 10 kameny. Jsou spíše malého vzrůstu, dva největší hlídají jižní stranu (výška 1,6 a 1,4 metru). Délka této megalitické stavby je asi 14 metrů, uprostřed se nachází malý komorový hrob.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A teď k severní skupině. Ta se nachází západně od vesnice Barendorf v rohu čtvercového lesa. V těsné blízkosti se tu nachází soustava čtyř dlouhých hrobů (tři odkryté a jeden neodrytý), doprovázená třemi kruhovými hroby či dolmeny. Délka těch dlouhých hrobů se pohybuje od 19 do 40 metrů, 19metrový hrob (nejblíže k silnici) byl při stavbě silnice poškozen - původně byl delší. Představu, jak tyto stavby vypadají, by vám měly dát fotky nad tímto textem.

A teď malá vysvětlivka k jistému nadužívání slova "hrob" na této straně. Zatímco účel českých menhirů a kamenných řad je dosud předmětem vášnivých debat v odborných i záhadologických kruzích, u megalitů v Meklenbursku je to jasné. Byly to hroby. Původně měly tvar hliněné mohyly, dnes jsou vesměs odkryté a tak jsou vidět kamenné konstrukce, původně schované uvnitř. V typické mohyle byly nalezeny kosti desítek i stovek lidí. Kosti usnadnily datování těchto staveb. Data pro megalitické stavby v Everstorfer Forstu jsen nikde nenašel, v případě staveb u Reriku se jedná o 2900 až 3200 let před naším letopočtem.

 

 

OSTSEEBAD RERIK

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Také u Reriku jsou místní starodávné mohyly vesměs odkryté. Kamenné konstrukce tak dnes mají podobu dolmenů. Celkem se jich zde nachází sedm, na fotkách výše vidíte dva nejpovedenější (nebo možná nejzachovalejší). Dolmeny jsou vzdáleny jeden až tři kilometry od centra Reriku. Diky dobrému značení je není problém nalézt z hlavní silnice Rerik-Kühlungsborn a z úzké silničky vedoucí z Reriku na Mechelsdorf. Případně se podívejte na informační leták http://www.rerik.de/dld/Flyer_Grossstein_klein.pdf

 

 

LES U BÜTZOWA

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nějakých 30 kilometrů na jih od Rostocku se nachází městečko Bützow. Nějakých pět kilometrů dál na jih se pak nachází větší les a v něm čtyři obnovené kamenné kruhy. Pokud budete chtít místo navštívit, je jako výchozí bod ideální využít mrňavé vesničky Dreetz (pochod směr jihozápad), případně Boitin (zde naberte kurs severozápad). Vedou tam lesní cesty, dál v lese už je cesta ke kruhům značena (pod názvem Steinkreise či "Steintanz von Boitin").

Dnešní podoba nemusí úplně přesně odpovídat té historické, popadané kameny totiž Němci v roce 1890 postavili. Trochu podivné je na informační tabuli uvedené datování vzniku do let 600 až 400 před naším letopočtem. Tedy do doby, kdy už bylo Meklenbursko osídleno Germány. Podoba s jinými megalitickými památkami po Evropě by nasvědčovala spíše megalitické éře v 4. až 2. tisíciletí před naším letopočtem.

Hned u cesty se nacházejí tři kamenné kruhy. Jsou těsně u sebe, dva větší mají v průměru 12 až 13 metrů, třetí pak 7 metrů. Co se týká dvou větších, tvoří je menhiry různých tvarů o výšce od jednoho do 1,8 metru. Oba mají po devíti kamenech po obvodu, v jednom případě však má menhir vedle sebe ještě jeden menší (což celkový počet zvyšuje na deset). Menší kruh je za nimi schovaný a evidentně sem dojde méně lidí (soudě dle toho, že zarůstá malinovými keři). Je tvořen sedmi kameny o výšce maximálně 1,4 metru.

Poslední, v pořadí čtvrtý kruh, se hledá dost těžko. Nachází se asi sto metrů jižním směrem na druhé straně lesní cesty. Je schovaný za dlouhým příkrým valem. Na kruhu o asi desetimetrovém průměru se nachází osm spíše menších kamenů (do 1 metru), mnohé z nich leží na zemi.

fotografie a texty na této stránce © David Tramba


<<
Zpět na úvodní stránku <<